Nacházíme-li se v obtížné situaci a řešení není právě na dohled, je velmi snadné podlehnout tlaku emocí a pocitů jako jsou strach, hněv, opuštění, bezmoc. V takovém stavu náš rozum není schopen se soustředit na hledání tvůrčího řešení. Buď je paralyzován probíhající emoční bouří nebo chaoticky přeskakuje od jedné myšlenky k druhé a vytváří různé interpretace toho, co se stalo a kdo to zavinil. Každá taková interpretace je však determinovaná našimi minulými životními zkušenostmi. Je proto v podstatě více než jisté, že stejná událost z perspektivy druhého člověka, jehož minulé zkušenosti se od našich zkušeností a prožitků liší, je vnímána odlišně.
Nejsme-li ochotni připustit tuto „omezenost“ našeho vnímání a přemýšlení, hrozí nám nebezpečí, že v dané situaci uvízneme. Postupně zamrzáváme nebo se dostáváme do zajetí systému našich přesvědčení a iluze, že víme. Vždyť by stačilo, aby ten druhý pochopil. Je jedno, jestli se jedná o spolupracovníka, partnera, úřednici nebo souseda. Čím déle zaměřujeme naši pozornost na vnější okolnosti, včetně toho, jak by se ten druhý měl zachovat, tím obtížnější je tento postoj změnit. Svou energii a sílu vyčerpáváme na zarputilé obhajování vlastního úhlu pohledu, skrytý či otevřený boj, vzdor. Především však ztrácíme kontakt sami se sebou a s životem jako takovým. Prožíváme bolest, frustraci, úzkost.
Jak z toho ven? Úplně prvním krokem je návrat k sobě. Zastavit se a zaměřit pozornost dovnitř. Přestat se manipulovat a vyhýbat tomu, co se ve mně v souvislosti s danou záležitostí odehrává. Vnímat, co vyvstává – všechny ty tělesné vjemy, pocity, myšlenky, touhy, potřeby. V této fázi jde jen o to dát si prostor a čas. Uznat to, být s tím a nehodnotit to, nelpět na tom ani se to nesnažit změnit. Nehledat strategie a nevymýšlet taktiku. Těžké? Může být, ale nejste v tom sami. Opět mohu doporučit postupy Nenásilné komunikace, například empatii vůči sobě nebo proces truchlení. Jedná se o vnitřní přítomnost a empatické naslouchání sám sobě. Nemáte-li s tím vůbec žádné zkušenosti, může být prospěšné získat pár podrobnějších informací například z webu některých lektorů Nenásilné komunikace, případně navštívit seminář apod.
Cílem je větší porozumění sobě neboli svému vnitřnímu systému. Teprve poté, až se seznámíme s tím, co se v našem systému děje, můžeme hledat způsob, jak mu vrátit rovnováhu a klid. Způsob řešení vybraný na základě ponoření se do vlastních hlubin vychází z vnitřní moudrosti. Má proto úplně jinou dynamiku a sílu než rozhodnutí učiněná v zajetí strachu nebo hněvu. Pokud byste na této cestě uvítali osobního průvodce, přijetí a cílenou podporu, pošlete mi emailovou zprávu na adresu: valtrova@dejure.cz a objednejte si úvodní konzultaci Právní wellness.
Konflikt je vlastně poslem dobrých zpráv. Jsou to zprávy o tom, co pro nás přestalo být funkční a volá to po změně. Je to prověření našich dosavadních postojů a přesvědčení. Doufám, že se mnou souhlasíte, že je prospěšné takové zprávy přijmout. A přijmout neznamená nechat si skákat po hlavě. Spíše vnitřně uznat „to, co je“ s vědomím, že i takto se projevuje naše minulost, dřívější rozhodnutí, konání či nekonání. Není to rezignace. Naopak. Je to akt uchopení vlastní síly a převzetí odpovědnosti za vlastní tvorbu. Přebíráme odpovědnost za svoje pocity, myšlenky, jednání, za svoji cestu – kudy vedla, ale také kterým směrem se bude ubírat dál. Pokud jsme „při tom, co je“, tzn. jsme přítomní, přichází inspirace pro další krok. Pamatujte, že v přítomnosti není obsažena jen minulost, ale i potenciál budoucnosti. Jak ten potenciál využijete?
