Co je mediace a kdo je mediátor
Mediace je strukturovaný proces řešení sporu či konfliktu za účasti třetí osoby, která je nezávislá na účastnících konfliktu. Tato osoba - mediátor - organizuje a aktivně se účastní jednání stran o smírném řešení jejich konfliktní situace. Základním předpokladem pro účast v mediaci je otevřenost a ochota spornou záležitost společně prozkoumat. Ochota přestat řešit, kdo má pravdu nebo kdo je vinen. A vůbec nevadí, že strany dosud nenašli společnou řeč. Většina lidí přichází do mediace se smíšenými pocity – vedle velké naděje jsou v nich pochybnosti o tom, zda má mediace vůbec smysl, frustrace, skepse apod. V mediaci však platí Tolkienovo „Kde vůle neschází, cesta se nachází“.
Mediátor nekritizuje, nemoralizuje ani nehodnotí postavení stran nebo spornou záležitost, ale vytváří pro strany vyjednávací prostor, pomáhá jim odložit negativní a destruktivní způsob komunikace a podporuje zaměření jejich pozornosti na hledání vzájemně přijatelného řešení. Proces mediace dává každé ze stran rovnou příležitost vyprávět svůj příběh a současně možnost slyšet i příběh druhé strany. Na pozadí právního rámce záležitosti mediátor zprostředkovává účastníkům další souvislosti konfliktu a pomáhá jim bezpečným způsobem vyjádřit emoce a neutrálně pojmenovat zájmy a potřeby stran, podporuje ochotu a schopnost stran hledat možnosti nenásilného řešení. V případě, kdy se předmět konfliktu bezprostředně týká práv nezletilého dítěte, mediátor zohledňuje také zájmy tohoto dítěte.
Účastníci mediace mají po celou dobu kontrolu nad výsledkem mediace; oni sami rozhodují o tom, co bude obsahem jejich dohody a jakým způsobem svou situaci vyřeší. Mediátor vede proces, rozhodnutí je na účastnících.
Cílem mediace je na prvním místě vytvořit komunikační kanál mezi účastníky sporu a následně uzavřít jasně formulovanou a reálně proveditelnou dohodu o řešení sporné záležitosti. Podmínky takto uzavřené dohody jsou přijatelné pro všechny zúčastněné. V mediaci si účastníci za pomoci mediátora dohodu tzv. ušijí na míru podle vlastních potřeb, zájmů a možností, nikoli podle měřítek ostatních nebo podle názorů společnosti na to, co je nejlepší dělat.
Mezi základní zásady mediace patří:
Zásada dobrovolnosti - účast v mediaci je dobrovolná, tj. každý účastník má právo se svobodně rozhodnout, zda s mediátorem uzavře smlouvu o provedení mediace, a rovněž má právo se kdykoli rozhodnout, že zahájenou mediaci ukončí.
Zásada důvěrnosti a mlčenlivosti - mediační jednání je neveřejné a účastní se ho jen strany sporu a mediátor. Jiné osoby se mediace účastní na základě souhlasu stran sporu. O všech skutečnostech, o nichž se mediátor dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediace, je povinen zachovávat mlčenlivost.
Zásada nestrannosti a neutrality mediátora – mediátor poskytuje zúčastněným stranám rovné příležitosti k vyjádření a rovnocenně je podporuje; chování a projevy mediátora musí být vyvážené ve vztahu ke všem stranám, tzn. mediátor se nepřiklání k názorům některého z účastníků; do vedení mediace neprojektuje osobní zájmy, hodnoty a přesvědčení; poměr mediátora k věci, ke stranám konfliktu nebo k jejich zástupcům nesmí vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Výhody mediace:
-
nižší náklady v porovnání s náklady na zahájení a vedení soudního řízení
-
přináší řešení v relativně krátkém čase
-
čas a místo mediačního jednání lze flexibilně dohodnout
-
menší psychická zátěž v porovnání se soudním projednáváním
-
navázání/zlepšení vzájemné komunikace, a to i v případě, kdy není dosaženo dohody
-
zohledňuje zájmy, potřeby a možnosti stran, nikoli pouze právní nároky
-
kontrola účastníků nad výsledným řešením
-
účastníci mediační dohodu ochotně naplňují, protože jsou jejími tvůrci
